SPLYNUTÍ DUŠÍ.

Emanuel Lešehrad

SPLYNUTÍ DUŠÍ.
Je jaro zas, svět jeden jas, a vůně plují v našínaši síň tak měkce kolem nás. Ten domek náš. Tak diskretní ve květech stulen. V bájích tu dvě duše sní. Má ženo, ženo oddaná, to vše jsem stvořil pro tebe, ty duše má. A ty’s se bála se mnou žít... Teď nebojíš se více již v tu chýš mou jít? Mně život sen, a snem mi žít! V té malé síni, v květech, snech chceš mojí být? 36