LÉTO NA VENKOVĚ.

Emanuel Lešehrad

LÉTO NA VENKOVĚ.
Ve zlaté záři hřející lze vidět v květech smějící se klidnou vlídnou vesnici. Kol luka, háje tesknící, kde bloudím s duší pějící, s úsměvy štěstí na líci. A prostřed nivy vonící ční hřbitov s pustou zvonicí stříbrné tony ronící. Jen večer, když v hvězd směsici se lesknou hvozdy šumící zní krajem vzdechy tesknící. To kraj mé duše blouznící, jež sní ve zlatém měsíci o touhách, láskách tisíci. 49