Zimní den.

Emanuel Lešehrad

Zimní den.
Zima je v kraji, ledový vítr věje po šírých, mlčících ladech – stráně jsou holé, žluté jsou lesy, nikde ni tvora. Kolkolem všude sněhové pláně, krajinka tone v bělounkých mlhách, všecko je bílé, tklivé a mrtvé, strnulé mrazem. Havranů skřekot prolomí mrtvo, pak zas je ticho, hrobové ticho. – Z chmurného nebe bez tepla svítí krvavá lampa. Závěje všude, neschůdné stezky, samoten kráčím, zmítán zlým větrem, vzpomínám mládí, a je mi teskno, teskno až k pláči. 14
Básně v knize Květy samoty:
  1. Povídka.
  2. Západ slunce.
  3. H. – S.
  4. Pohádka.
  5. Stesk.
  6. Ztracené štěstí.
  7. Osamělost.
  8. Zimní den.
  9. Noc.
  10. Poslední břehy.
  11. Z cesty.
  12. Soumrak.
  13. Své matce.
  14. Vyhnanec.
  15. Prosba.
  16. Noční pouť.
  17. Sentimentální vycházka.
  18. Pianissimo.
  19. Diskretnost.
  20. Východ měsíce.
  21. Polo ve snu.
  22. V parku.
  23. Očarovaný palác.
  24. V roztoužení.
  25. Princezna.
  26. Ukolébavka.
  27. Návštěva.
  28. Písnička.
  29. Odpočinek.
  30. V záři.
  31. Vesna.
  32. Májová slavnost.
  33. Odjezd.