Zpěv staletími bloudící táh’ naší touhy snem,

Otokar Březina

Zpěv staletími bloudící táh’ naší touhy snem, Zpěv staletími bloudící táh’ naší touhy snem,
 ze zahrad, kam jsme nevešli, dech květů roztál v něm, jak oblak neviditelný se snesl kolem nás a deštěm vůní, chladnoucí, se v tichých, těžkých tonech třás’. V mlh jeho stínu etherném nás míjel cizí den, jenž dosud příval růží svých nám nesvál do oken a lásky srpnem bez konce na naše nivy nezaleh’, však za obzorem vinicím dal zráti ve svých úpalech. Zpěv staletími bloudící táh’ naší touhy snem, tep srdcí, zrychlen Blížením, se v rythmech třásl v něm: krok Mistrův času po vlnách a sestup svatých vidění po schodech září měsíčních a bílých blesků odění. A tichem našich modliteb se sesílil a hřměl, jak v tisícerých blankytů by klenby narážel, a světlá rozkoš, do noci jež z vln mu stoupala, jak kdyby dnem se rozlila a všechny světy koupala. [5]
Básně v knize Stavitelé chrámu:
  1. Zpěv staletími bloudící táh’ naší touhy snem,
  2. STAVITELÉ CHRÁMU
  3. VIGILIE
  4. JSEM JAKO STROM V KVĚTU...
  5. SMUTEK HMOTY
  6. DOUPATA HADŮ
  7. NAD VŠEMI OHNI A VODAMI...
  8. SVĚT ROZKLÁDÁ SE...
  9. Zas ve vidění prorockém noc šeptá slova neznámá,
  10. TĚLO
  11. SE SMRTÍ HOVOŘÍ SPÍCÍ...
  12. APOTHEOSA KLASŮ
  13. KDYŽ NEBE VAŠE OKNA OZÁŘÍ...
  14. SVĚT ROSTLIN
  15. PROROCI
  16. HVĚZD HASNOU TISÍCE...
  17. MILOST
  18. ZEMĚ VÍTĚZŮ
  19. POZDRAVUJEME JARO!