KDYŽ NEBE VAŠE OKNA OZÁŘÍ...

Otokar Březina

KDYŽ NEBE VAŠE OKNA OZÁŘÍ...
Když nebe naše okna ozáří a v žáru milosti když na výsluní plody zčervenaly, trhejte a jezte, a svatou radost slavně vítejte, poselství věčnosti, a k slovům jejím záhadným ve jménu bratří odpovězte. Je radost jako píseň ztracená ze žití vyššího, zpívaná v opojení mystického vína, jak úsměv na zářící tváři spícího, jímž náhle procitlý na sen svůj zapomíná. Bratrské zachvění, jež letí všemi dušemi, početí světa, jenž se v hloubce věků tvoří, a k němuž jara minulá s kořistí svojí odplula průplavy žhoucích západů, přes černé vlny moří; přes černé vlny moří, kde louky na dně, zkvetlé hvězdami, v čarovném tichu hoří. Chlad vane končinami času našeho a podzim laskavý nám dal už setbu sluncí předvěkých; teď růže kvetou k ránu a duše volají se v modru radosti, jak ptáci zpěvaví, v šik řadící se trojhranný ve vůních oceánů. [34]
Básně v knize Stavitelé chrámu:
  1. Zpěv staletími bloudící táh’ naší touhy snem,
  2. STAVITELÉ CHRÁMU
  3. VIGILIE
  4. JSEM JAKO STROM V KVĚTU...
  5. SMUTEK HMOTY
  6. DOUPATA HADŮ
  7. NAD VŠEMI OHNI A VODAMI...
  8. SVĚT ROZKLÁDÁ SE...
  9. Zas ve vidění prorockém noc šeptá slova neznámá,
  10. TĚLO
  11. SE SMRTÍ HOVOŘÍ SPÍCÍ...
  12. APOTHEOSA KLASŮ
  13. KDYŽ NEBE VAŠE OKNA OZÁŘÍ...
  14. SVĚT ROSTLIN
  15. PROROCI
  16. HVĚZD HASNOU TISÍCE...
  17. MILOST
  18. ZEMĚ VÍTĚZŮ
  19. POZDRAVUJEME JARO!