Nálada.

Emanuel Lešehrad

NáladaNálada.
Od rybníka zněl dlouho smích, když zahradou jsem večer šel, a v stromech teskný vánek ztich, a obzor nachem zrůžověl. A pak se ještě dlouho chvěl na chladných vlnách jezerních sentimentální, bledý smích, když zahradou jsem večer šel. Pak kdesi v dáli odumřel, a bledý měsíc v tmách se mih’. Mně v duši ještě dlouho zněl sentimentální, bledý smích.