Krajina v noci.

Emanuel Lešehrad

Krajina v noci.
Mdlý závoj šera nad krajinou splývá, a stará alej opuštěna civí do hládi jezera, v němž odpočívá veliký měsíc stříbrný a snivý. A v modrém světle tonou žluté nivy, a vánek mdlý v rákosí lehce zpívá, v daleku dřímou hvozdy zádumčivy, a líné temno u silnice zívá. To chvíle jest, kdy příšery se rojí, kdy teskná duše schoulena se bojí vykřiknout hrůzou, kterou bývá jata 33 na cestě, která k hostinci se stáčí, jenž opuštěný, truchlivému spáči otvírá svoje těžká, černá vrata.