Bílé ruce.

Emanuel Lešehrad

Bílé ruce.
Tvé krásné, bílé ruce teď hnijí v tmavém hrobě. Já přál si často v srdci, bych směl je něžně hladit. Mně zdálo se, že mají tvar lilijových květů. Tvé krásné, bílé ruce teď hnijí v tmavém hrobě. Tvé fialové tělo se rozpadá už v cáry, a líce tvé jsou vpadlé – však v mojich snech mi září tvé krásné, bílé ruce.