Chýše.

Emanuel Lešehrad

Chýše.
Bílý domek v stráni stojí, která hledí do údolí, z polí znějí sladké hlasy, znějí tiše podvečerem, jak sekáči kráčí ke vsi. Sedíme pod květnou strání, hledíme na bílý domek, a z těch oken něco kyne jako staré, smutné kouzlo neslyšených, divných bájí. A zas svítí domek v stráni... Pak se zvolna halí v temno. Tu jsem zlíbal tvoje ústa, přitiskl tvou krásnou hlavu na svá prsa, líbal stále... Velké hvězdy planou v nebi žehnajíce domku v stráni. 69