Letní krajina.

Emanuel Lešehrad

Letní krajina.
Zde bledé Dryady vždy v létě hrají si, pějíce arie kvetoucích palouků a čistých myšlének, jež k nebi stoupají, jak bílí motýli křídloma chvějíce. Hvozd vánky šepotá, jež z moře linou se, by vášně chladily svým něžným pocelem! Hvozd kvílí, naříká, pak šumí nadšeně do vzduchu zlatého, jehož se dotýká. Modravé pahorky se v dálce stmívají... Pan starý pod strání se válí na trávě a píská na loutnu do letní krajiny 90 a vábí Najady, jež sedí na břehu zelených potoků, šumících lukami, kde kvetou blatouchy a bzučí čmeláci...