XX. Slavík, slyš, pěje

Emanuel Lešehrad

XX.
Slavík, slyš, pěje
Slavík, slyš, pěje
v aleji vonící. Srdce se chvěje písničkou zvonící.
Tesknou mou hrudí bílý sten zakvílí. Sen, jenž se trudí, probudí na chvíli. Umříti moci bez bolu, soužení v posvátné noci prvého toužení! Slavík, slyš, pěje v aleji vonící. V srdci mém zeje rána, krev ronící. [24]