XXIII. Vánky vějí, pějí,

Emanuel Lešehrad

XXIII.
Vánky vějí, pějí, Vánky vějí, pějí,
 den je stříbroskvoucí, že mé žaly letět chtějí v dáli zvoucí. Labuti snů dumné bloudí po jezeře, touha křehká klepe zlehka na mé dveře. – A ty dlíš zas u mne, věnčíš květy čelo, abych snil, že jaro šumné rozpučelo, že mé oči hřejí, že se radost vrací, že v mém srdci vzkvetlém pějí lásky ptáci. [27]
Básně v knize Milencovy písně:
  1. I. Niva se stmívá.
  2. II. V spícím sadě s amorety,
  3. III. Večerní chvílí
  4. IV. Než vzplá zas luny jas,
  5. V. Zprahlá ústa žízní,
  6. VI. – V zrak duše závoj přítmí pad’...
  7. VII. Již tiše, tiše vzplaň,
  8. VIII. Vzala plaché srdce,
  9. IX. Prší mhou tesknou do šera
  10. X. Co se ti zdálo, milenče,
  11. XI. V noční tiši zní dva hlasy:
  12. XII. Víš-Ii, milá, co je žena?
  13. XIII. Bdí tři sestry
  14. XIV. Odešla v podletí... odešla... nepřišla...
  15. XV. Ty tmavé oči dumavé
  16. XVI. – Jdi spat, mé srdce ubohé,
  17. XVII. V skráně mé sněhy padly,
  18. XVIII. Sni jen, sni v svém jarém žití
  19. XIX. Obloha něžně se sklání
  20. XX. Slavík, slyš, pěje
  21. XXI. Pod strání s vesnicí
  22. XXII. Blankyt žhoucí, louky skvoucí, zelené,
  23. XXIII. Vánky vějí, pějí,
  24. XXIV. Mlčení jitra zpívá.
  25. XXV. Tvé zlaté oči chtivě žhou.
  26. XXVI. Je smavý letní, zlatoplavý den,
  27. XXVII. Jak pestrá kytka rozkvet’ svět
  28. XXVIII. Všude rudé kvítí svítí
  29. XXIX. Hřejivý vzduch
  30. XXX. Ó růže žhavé, ó růže smavé,