KLEC

Emanuel Lešehrad

KLEC
Vlídné paprsky slunce a zvědavé vůně nahlédaly do pokoje a otevřeným oknem zasnil jsem se v prosvícený blankyt, po němž pluly spokojeně a zvolna labuti oblaků..oblaků... Jaká nevyslovitelná slast cítit se svobodný a volný! Než potom všiml jsem si klece na okně, a porozuměl jsem stísněnému a vyčítavému tikotu skřivana, v ní zajatého, jenž jako by si steskl: Oblaka, oblaka, šťastná oblaka..oblaka... A zlehka pootevřel jsem dvířka klece – 41