TAJEMSTVÍ NOCI

Emanuel Lešehrad

TAJEMSTVÍ NOCI
Miluji tajemství noci s jejími hvězdami, jež ji zářivě provázejí na pouti Vesmírem. Jako kouzelná vlna přichází z dálky; přináší květy cizích krajin, vůně neznámého ráje. Jako čaroděj vyvolává v nitru vzácné vzruchy a odívá svět snivým rouchem. Na její pokyn otvírá se výhled do nadzemské oblasti. Sedím v klíně spící Země. Svět usnul pod přikrývkou temna. Jako by veškero stvoření odpočívalo po denním zápasu, aby se zotavilo pro nový zápas. Sen kráčí jako milosrdná sestra od lůžka k lůžku a dobrotivým slovem zaplašuje životní chmury, tiší bolest ran osudu a zasévá naděje v budoucnost. Noční něha vchází do mého nitra. Jsi to ty, mlčelivá přítelkyně? Podivné dary máš v náručí. Konejšíš smutek a dovoluješ zapomínati. Tuším tvou neviditelnou ruku na srdci. Cítím tvé hvězdné oči, jak pohlížejí do mých zřítelnic a tvůj letmý polibek osvěžuje přemýšlivé čelo. Jak nicotnými zdají se pak všední starosti? Jak malicherným životní shon? Noc připravuje léky a podává kalich útěchy. Není milosrdnější bytosti nad ni. Duch se uvolňuje a zří do nekonečné dálky, sbližuje nás s věčností. Buď pozdravena, rozněcovatelko básníků, vznešená kněžko stínů! Posiluješ a ozdravuješ, posvátná noci. Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého. 63

Básně v knize Most nad světem (in Básnické dílo Emanuela z Lešehradu, svazek 7):