CIVILISACI

Emanuel Lešehrad

CIVILISACI
Za jak mnohé měl by ti člověk poděkovati, co všechno měl by ti vytknout! Jsi vladařkou země a lidí, plná chlouby a domýšlivosti, máš roje hlasatelů své slávy (ó surmy a bubny!), již vítěznou cestu ti klestí ke všem národům světa, od točny k točně. Jak plýtváš zlatem a přes to jsi chudá. Halíš se pokrokem jako hřejivým pláštěm a přece tě mrazí. Ač vybavena jsi zbraněmi, chvěješ se strachem. Tyčíš se nad Himalaje a směšně jsi malá. Tvé srdce je dosud němé, ó sfingo! Staráš se o lidstvo pilně, leč bídy jsi neodstranila. Pracuješ pro člověka a urážíš lidskost. Pomáháš dosud více mocným než slabým. Slibuješ mír a osnuješ války. Konáš technické divy, však nesklízíš spokojenosti. Vytvořila jsi mnoho, však dávno ne všechno. Nejsi ještě tím, čím měla bys býti, stále vrháš více stínu než světla, jsi tvrdá a nemilosrdná. 38 A přece věřím, že nejtěžší práce tě teprve v budoucnu čeká, že odhalíš druhou svou tvář, již dosud nám skrýváš, sestoupíš se svého trůnu, na kterém tyransky vládneš, promluví jednou tvé srdce, sloučíš lidi, jež dříve jsi rozdvojovala, změníš éru násilí v pásmo lásky, zapudíš přízraky bídy, uzdravíš chorý život, dokážeš lidstvu, že nemusí otročit sobě ni jiným, že každý může být bezpečen v svobodném světě 39

Básně v knize Motýl v jantaru (in Básnické dílo Emanuela Lešehrada, svazek 13):