BÁSNÍKU ZÍTŘKU

Emanuel Lešehrad

BÁSNÍKU ZÍTŘKU
Podej mi ruku, básníku příští, chci ti ji stisknout a přát ti šťastnou cestu, neb je to cesta těžká, pout od srdce k srdcím. Já napsal jsem pouze několik tónů z velké Písně, již jsem vytušil ve snu, toulal jsem se jen chvilku, abych opět vrátil se domů a pověsil lyru na zeď. Až budu odpočívati v zahradě u své vily na konci Prahy (nebo v chatě u staňkovského moře) budu pozorně naslouchat zda mezi hovorem stromů a štěbetem ptačím rozeznám v dálce tvůj zpěv, jímž dojímáš skály, tišíš bouřlivé vodstvo, otvíráš poklady země, sdružuješ lidská srdce v bratrské lásce, opěváš krásy své vlasti. Budu tě provázet v duchu, Orfee příští, nitro mé bude radostí plesat, když uslyším zpěv smělejší nežli byl můj, světlejší, pronikavější, jenž přiletí ke mně přes české vrchy, pole a háje na toulce světem 49
Básně v knize Motýl v jantaru (in Básnické dílo Emanuela Lešehrada, svazek 13):
  1. POZNÁNÍ
  2. DĚDICTVÍ
  3. MNOHOSTĚN
  4. LITANIE K SVATÉ PŘÍRODĚ
  5. ŘEKA
  6. LESNÍ MUŽ
  7. HORY
  8. POUTNÍ MÍSTO
  9. JANTAROVÝ ASYL
  10. ZMNOHONÁSOBENÁ ŽENA
  11. POŠTA
  12. NADÍLKA
  13. TOPAS
  14. STAROŽITNÍK
  15. MALOSTRANSKÝ HŘBITOV
  16. HŮL
  17. MALÍŘSKÉ ZÁTIŠÍ
  18. Z VENKOVA
  19. OVOCNÝ SAD
  20. 30. IX. 1938
  21. GOLGATA
  22. NEJSME SLABÍ
  23. LOMY
  24. CIVILISACI
  25. DUŠE STROJŮ
  26. ŽIVOT KNIHY
  27. STROM ŽIVOTA
  28. DĚTEM
  29. NEZDAR
  30. BEZEJMENNÝ
  31. BÁSNÍKU ZÍTŘKU
  32. POSLEDNÍ PLAVBA