Pocit domova

Emanuel Lešehrad

Pocit domova
Teď cítím nad hlavou haluze naší švestky, má ruka hladí psa, jenž řadu let mne čekal. Klid jasný vůkol mne... Drozd přilét na besedu. Zář slunce tancuje na cestě ke stavení, a včely na pastvu vzlétají z blízkých úlů. Tak bylo v dětství mém a zůstalo tak dodnes. Jdu k známé studnici, kde stojí plný okov, jak unavený žneč se nad ním nachyluji a piji pomalu a zbožně chladný nápoj. Jak chutná vody lok, jež prýští z rodné země! 17