Golgota

Emanuel Lešehrad

Golgota
Když uviděl jsem tebe, vlasti má, se schromenýma rukama, když spatřil jsem, jak do krvava je zmučena tvá hrdá hlava, když se skrání ti strhli věnec hor, jenž byl tvá síla, ochrana i vzdor, když slyšel jsem, jak mnohá obec smavá tě jako svoji matku oplakává, mé srdce touží, bych tě odprosil, že nevděčným jsem synem byl, jenž poznal teprv, když tě odsoudili, jak jsme si vnitřně blízcí byli. Neb cítím teď, že tebou rost jsem, kvet a klíčem tvým se otevřel mi svět, a zahyneš-li, zhynu i já sám. Před křížem tvým, má vlasti, poklekám. 23