FAUNOVO JITRO

Emanuel Lešehrad

FAUNOVO JITRO
Zde bujní satyři vždy z jitra skotačí a pějí písničky o lese, o lukách, v svých rejích chytají sny smavé přírody, jež vzduchem těkají jak pestří motýli. Od řeky zaletí sem vánky laškovné, by vášeň chladily svým vonným polibkem. Háj vzdychá, vzpomíná a šeptá modlitbu k oltáři Přírody, jenž rozkvet’ oblaky. V niv rámci vyrost’ vrch nad světel krajinou. Pan v trávě hoví si pod strání vřesovou a hude na flétnu pro radost ozvěnám a láká najády se líně slunící na břehu potoka, jenž bloudí lučinou, kde včely ssají med z kalíšků blatouchů. 75