KRISE.

Emanuel Lešehrad

KRISE.
Já byl nemocen: A vy jste nepřišla... Teď marně přicházíte s dětským úsměvem... Co chcete ode mne? – Ta pestrá kytice, již držíte, mne více nevzkřísí... Vždyť jsem vás volal... Volal mnohokrát. Proč pak jste nepřišla? Teď zase odstupte. – Mám vůni záhubnou v mé šeré ložnici a ošklivě se po ní umírá. Rozbito zrcadlo. A zhasla pochodeň. A vaše úsměvy se časem změnily... A vaše pohyby se staly drzými. – – Ne, bude nejlépe, když zase půjdete.... Náš poměr?... Krásná hračka pro děti. A naše láska... Prázdná zásuvka. 20