VRAH.

VRAH.
Já bděl dlouho do noci. Pojednou slyšel jsem hlasy; to mniši se modlili v kapli. Já naslouchal zděšen: Za duši mladého vraha! Já vzpomínal dlouho, kdo by to byl. Vrah; vrahů je mnoho. Též mozek je vrah. Já vidím spanilou ženu. Já hledím na její ústa. Vůkol je ticho. Tu pojednou zvedám se z křesla a pravím: „Nezdá se Vám, že někdo se přiblížil k dveřím?“ 34 V té chvíli zbledla, jakoby tušila Osud! – Já vstal a přikročil k dveřím: „Je zde snad někdo?“ Nikdo se neozval venku. V té chvíli jsem cítil jak někdo se přitiskl ke zdi. Já vyrazil výkřik: „Vrahu!“ – Tu cvakla klika a vstoupil. Já viděl jen jeho. Tmavý, ryšavý vlas a zvířecí oči. Výkřik! Pak nastalo temno. Já tápal nocí k místu, kde seděla dříve. Ležela v kaluži krve na dlažbě. Já sklonil se k ní a pravil: „Spíte?“ 35 Srdce mé řvalo. Já nesl ji k oknu, jimž padal měsíčný paprsk. „Mrtva!“ „Tedy je mrtva?!!“ Já viděl krvavé nebe a města v požárech zkázy. A dole na dlažbě dvora stál vrah a chechtal se nocí... 36