POTOPENÉ ZAHRADY.

Emanuel Lešehrad

POTOPENÉ ZAHRADY.
Seděl jsem v noci, přemítal dlouho o nesněných plánech, o osudech mládí. Něco jsem cítil pod svými prsty... Hebounké květy rozmarných tvarů. Ano, ty květy vzdálených zahrad připluly ke mně na vlnách noci. Cítím je dosud, ty drobounké lístky, ano, jsou tytéž, podivno tytéž. A všechno zas mizí v neznámé dálce... 44 Jak je to krásné, – přišly zas jednou, kdy myslil jsem dávno, že zhynuly zimou. Vy bledé květy na vlnách noci... 45