VYHNANCI.

Emanuel Lešehrad

VYHNANCI.
Ty chvíle se navrátí; v měsíčných nocích přijdou jak žebráci v schátralém šatě a zakřičí do oken drsnými hlasy. – A tehdy se zavru do nejzazší síně a budu se modlit..modlit... Budu jen vidět jich vychrtlé líce. Budu jen tušit jich šilhavé oči. Odpoutám psa a vyštvu je z dvora. A zavru pak okna paprskům luny. Své ucho přitisknu k zavřené bráně a budu naslouchat s bušícím srdcem divokým kletbám a výhružným slibům... A zatím co venku se rozlehne chechtot, rozsvítím kahan a sejdu do sklepa, bych spustil se na dno vypráhlé studny... 46