TEPNA

Emanuel Lešehrad

TEPNA
Zlomek básně „Kolektivum“
Ulice běží od prstů mých nohou až k obzoru zřítelnic, domy otáčejí se za sluncem, dělníci krotí stroje, lidé honí se jak v džungli, na Náměstí republiky zrodil se smaragdový trávník, tramvaje závodí jak kyvadla hodin, cestující v nich vykládají si osud z karet, trolleybusy projíždějí mýma očima, automobilista prchá a neví, kde najde vchod do Hadu, motocyklista právě přejel a netuší, že sedím za ním, ocelový dravec klofnul kamelota, když vyvolával, že válka Italie s Habeší skončila, jde na pátou hodinu, ulice mění se v módní žurnál, na obzoru rudě zazářil hasičský meteor, sviští svůj úzkostný signál, žene se k sopce stravující životy, světelné rakety bulvárů srší do křiku motorů, visící slunce se rozněcují, auta střílejí po sobě jasnými náboji, lidé nalévají si světlo do sklenic, chtějí se koupat v basénu vášní a radostí, je půl jedenácté, mocný proud obličejů vylil se z divadel, má po každé straně síť přítoků, 12 je již po půlnoci, proud odtéká, ještě k ránu ojedinělé kaluže mizejí v skulinách, mlékařský vůz přiváží jitro, které našel v polích za městem 13

Básně v knize Přístav (in Básnické dílo Emanuela z Lešehradu, svazek 10):