XIV.   Kam, teskná duše, zbloudila’s?

Emanuel Lešehrad

XIV.

Kam, teskná duše, zbloudila’s? Kam, teskná duše, zbloudila’s?
 Nad městem zbled’ již noční stín. – Zvábil mne z komnat luny jas, Zhalil mne v závoj nevěstin... Tož mně, má duše, odpověz, Proč je tak náhle něm tvůj ret? – Shlédla jsem cestou smrt svou dnes – Každý je zaklet, kdo ji shléd’... Hlas tvůj, má duše, zdá se chvět! Proč klopíš k zemi oči mdlé? – Shlédla jsem v tůní zrcadle Mrtvé své vlasy zešedlé... [23]
Básně v knize Sedmnáct písní:
  1. I.   Blankyt se stmívá.
  2. II.   Večerní chvílí,
  3. III.   Než zkvete luny jas,
  4. IV.   Zpráhlá ústa žízní,
  5. V.   Vzala plaché srdce,
  6. VI.   Našel jinoch cestou
  7. VII.   Možná, že zjeví se, možná, že ne.
  8. VIII.   Co se ti zdálo, milenče,
  9. IX.   Sni, ó sni své jaré žití
  10. X.   Šly z hradu čtyři princezny.
  11. XI.   Pod strání s vesnicí
  12. XII.   Odešla v podletí... odešla... nepřišla...
  13. XIII.   Listí olší opadává,
  14. XIV.   Kam, teskná duše, zbloudila’s?
  15. XV.   Odlétly vlaštovky,
  16. XVI.   Kde jsem to, rcete, víte-li?
  17. XVII.   V sadě sníš,