POD STROMEM LÁSKY

POD STROMEM LÁSKY
Do zahrady mého žití vlétlo něžné modré ptáče, na snět slétlo lemovanou květů hrozny duhovými, rozpělo se písní čárnou o studánce živé vody, z které, kdo se napil, omlád’, o přírody vlídných rukou, které hojí jízvy srdce, o vesmíru žhavé lásce k nejmenšímu tvoru světa, o posvátném ohni slunce, o úrodném proudu mízy, kterou jaro šumně vlévá do nádherných číší hmoty. *
Vhroužen v snění odpočívám pod vějířem stinné palmy, duchem zbožně naslouchaje rozkošného pěvce chvále, kapky jeho zpěvu prší v srdce mé jak v rudý pohár, který slastí překypuje, slzami mé oči rosí, růže vzbouzí na mé tváři, z rtů mých loudí skvoucí zpěvy díkůvzdání všemu světu. *
11 Rudý pohár v nebi hoří; Všemohoucí pozvedá jej nad pohoří, moře, města, slavnostně jím v modru mává v rozkochání božské touhy, by jej posléz v propast zvrátil, kde se rojí drobné světy. *
Před branami mého sadu, v provoněném lůžku trávy dřímá žena obnažená..obnažená... Užasle se ze sna vzbouzí..vzbouzí... ku blankytné báni zírá, slyší jakés zvláštní zvuky, neurčité, vábně sladké jako prazpěv všehomíra..všehomíra... Život jako ručej dravá jejím nitrem svěže teče, zalévá jí hrdlo, mozek, opájí ji slastnou vlnou, vlnou světlou, všemohoucí, jež ji nutí povstat, jíti do zahrady otevřené, která zvoní zvonky květů, která mluví světy vznětů. *
12 Pod milostným stromem lásky, korunu jenž rozprostírá nad bludištěm širým světa, zbožně stojí muž a žena, naslouchají slastné písni, kterou zpívá modré ptáče v lůně větví, obtížených květů hrozny duhovými, cítí v nitrech živý pramen, přírody dech mocný váti, vesmír v očích zrcadlit zří, v žilách tuší oheň slunce, v nahých tělech mízu proudit jako v pyšných kmenech stromů (slibujících sladké plody), které v bezdný prostor tyčí koruny své rozšuměné ku blankytu, jenž se vlní jako láska nekonečně od stvoření naší země nad veškerým jejím tvorstvem věčně, věčně..věčně... 13