JITŘENCE

JITŘENCE
EPITHALAMION
Na skráních čelenku z růží plamenných, z narcisů ledných, pozvedám mistrovské housle k radostně dmoucí se hrudi, housle, své zvučící srdce, a hraji, jásám svou svatební hymnu: Na oře, Oblačen oře, posaďte nevěstu luznou, na oře čabrakou hvězdnou ozdobeného, rozpusťte vodopád kštice po skvoucím ledovci těla, aby se rozlila zářně, proudila po zeměkouli, nad horstva, pralesy, moře, nad města, nad vzdušné pláně, vytryskla do hloubi věčné podobna vlasatic vlečce, kštice mé nevěsty skvoucí. Obzorů otevřte síně, pozvete oběžnic tvorstvo, rozzařte nebeské lampy záplavou duhových světel, rubíny nalejte v kalich, nejdražší víno, lidskou krev žhoucí, abych jím připíti mohl vzácné své nevěstě zlaté, lásce mých očí!..očí!... Jitřenko cudná! 57 Panství mé širé jak nebe vítá tě, nevěstu smavou, vítá tě, milenku cudnou žhavého miláčka svého, démantné souhvězdí Plejad svatebním darem ti dává – okrášli éternou šíji bájným tím náhrdelníkem. Dotkni se rty mého srdce, rozperli kvetoucí housle, prasvěta květe, na bílém oři si vyjeď, rozleť se v prostory světlé, křídla dám komoni tvému, abysi zalétla se mnou k nejzazším sluncím; v blankytné náruči zpita přepychem vesmírné vlasti uslyšíš hlaholit hvězdy svatební hymnu. 58