BATHYBIUS

BATHYBIUS
V nejhlubších hlubinách tmavých širého, valného moře, v bahnu a temnotě ležím, nestvůrné pralátky zbytek, prvních dnů stvoření svědek, prvních dnů tvoření Země. Dosavad vědomí hárá v pohrbeném pralátky zbytku doby, kdy nalézala se země v svém prvotním stavu, žhavá a parami hustě zastřená jakoby pláštěm, kterým ni jediný pohled sluneční nemohl vniknout k vroucímu povrchu hmoty v celek se utvářející. Páry se srážely v prázdnu, dolů zpět proudily deštěm, znova se vypařovaly na žhavém ohništi zemském; postup ten trval tak věky, olbřímí, úděsný zápas ohně a vody, posléz až vítězně voda přemohla ohnivý živel. Na místech chladnějších vody počaly soustřeďovat se, počátek prasvěta moře, které se postupně jalo omývat hrboly zemské; počalo dovnitř se hloubit, vhánějíc ohnivou výheň ke středu hořící koule. 74 V hlubinách prvního moře uleh’ jsem vyčkávající, až i má nadejde doba. Dosavad nebylo tvora na pustém povrchu země, nebylo podmínky k žití. Slunce se nemohlo prodrat doposud závojem parným. Pouze tam v hlubinách vodních v objetí pralátky živné, ku které pronikl přes vše zárodek životoplodný, který se na cestu vydal hvězdnatým mořem z neznámých světů, na nichž vlád’ dávno již život, pouze tam v hlubinách tmavých přípravy tajné se děly k zplození prvního tvora. Propastná chvíle! V náruči mé když se zrodil trilobit první, dosavad bez očí, slepý v temnu žil hlubiny mořské. Pozvolna v mezerách dlouhých tisíce, tisíce věkův od tvora počátečního život se vyvíjel stále; posléz až k člověku došel. Celou zem’ ovládl člověk, města si zbudoval mocná, pronikl do srdce země, v lodích si podmanil moře, dopravní železnou sítí, linkami telefonními obetkal plodivou zemi, letadly svými se zmocnil vzduchové, blankytné říše. 75 Pobádán plamenným duchem, vývojem mozkové práce, chtěním a vůlí a touhou, zplodil si básníky, vědce, vladaře, bohy a světce, stále hnán výše, jen výše, k hranicím dokonalosti. Pouze já v hlubinách tmavých širého, valného moře, v bahnu a v temnotách pohřben, nestvůrné pralátky zbytek, prvních dnů stvoření svědek, prvních dnů tvoření země, nemohu zapomenouti zázraku, nad nějž již nikdy většího nebude v světě: stvoření prvního tvora, po kterém ostatní vznikli. Stále jsem prochvíván ještě slastnou tou, omamnou chvílí, kdy se v mé náruči živné narodil trilobit první, předchůdce stupnice tvorů, ze které vítězně vzešel posléze člověk. 76