ALEXANDER VELIKÝ
V závoji bájivé doby
zvedáš se před vnitřním zrakem,
postavo hrdá a smělá, s pohledem Alexandrovým..Alexandrovým...
Odvážný dobyvateli, dychtící ovládnout Zemi,
nevěřím, kdysi že skonal’s
na kterés výpravě slavné
v mlhavé dávnověkosti.
Odešla zevnější maska, dočasná podoba jenom,
duchová bytost tvá žije stále, jak žila již dříve
v postavě Achilleově, v Titanů odvahy činech,
stále se vtělujíc v život..život...
V Juliu Caesaru procit’s, Římany k vítězství veda,
posléz bys proboden klesl
zrádného přítele dýkou,
v Nelsona kdysi ses vtělil,
v bitvě jenž u Trafalgaru
vydechl hrdinnou duši
krvavým vavřínem věnčen,
v Napoleonu jsi ožil,
Evropou v základech zachvěv,
abysi dotrpěl trudně na pustém ostrově v moři.
Ožil jsi v Archimedovi,
pákou jenž zemí chtěl pohnout,
85
ožil jsi v Buonarottim,
duši jenž mramoru vdechl,
ožil jsi v Beethovenovi,
vesmír jenž zaklínal v hudbu,
ožil jsi v básnících slunných,
k hvězdám již varyto vznesli.
Procítáš v přečetných recích,
vědcích a dobyvatelích,
od věků do věků znova různě se vtěluje v život,
stále se zdokonaluje.
*
V závoji budoucí doby
zvedáš se před vnitřním zrakem,
postavo hrdá a smělá, s pohledem Alexandrovým..Alexandrovým...
Vidím tě, člověka činu, nikoli v proudech již krve,
na troskách zdeptaných říší,
jako kdys v dřívějších dobách,
vidím tě, lidskosti reka, vítěze duchem, ne zbraní,
božského syna!
který zem’ ovládne láskou,
na hvězdách pozdraví bratry,
vesmír svým důmyslem prožhne.
Tehdy své dovršíš dílo,
s vesmírem v jediné splyneš,
dosáhnuv poslání cíle, rekovný dobyvateli!
86