PRALES V PLAMENECH

Emanuel Lešehrad

PRALES V PLAMENECH
Vedle mne vesele oheň zpívá si v kamnech, na prknech podlahy kvetou plamenů květy. Soumrak dští v důvěrný pokoj, slyšet je praskot uhlí a dříví, jak vichr zavyl by v pralesa hrobce. *
Dálné se kolébá moře v krajině pravěku země. Na dně vod mořských se tají podmořské lesy. Nahoře hladina klidná, které prám nebrázdí žádný. Občas se rozčilí vlny, stříbřitá hladina mořská kypí jak nad ohněm sopky. Plazové ostnatých ploutví, ukrutných očí a v tlamách s výzbrojí strašlivých zubů, z propasti vodstva se noří. Úchvatný pohled! Netvoři objímají se, podobni kamenným věžím, rozhoupáváni jak bouří. Pravěku láska! Vztyčeni ve vodě zpříma, ploutvemi objímají se, ocasy bičují moře, které se svíjí jak v křeči. V bažinném rákosí břehu olbřímí ichtyosaurus ukrývá vejce. *
89 V mátožných temnotách šumí pradávný prales, zmatená směsice stromů, kmenův a větví tísní se, poráží, hubí, aby pak z trouchnivých kmenů omládlý prales zas povstal, fénix jak vítězně vzlétá z popelu svého. Dusotem leká se země; nárazy pádících nohou – tisovým hvozdem se dere, žene se huňatý obr s divoce vlasatou hlavou, ze které lesknou se oči, vznícené bojovným žárem, mocnýma pažema třímá zvednutý kamenný palcát, ochránce svého. V zápětí za ním se řítí mohutný ještěr, vyráží ječící výzvu, stromovím otřásající, tlapami zdeptává houště přesliček, kapradin obřích. Bojem se zachvívá půda. Jako když vichřice duje, kmeny se lámou a hroutí, klesají v zápolu lítém..lítém... Pojednou zvlní se prales mrazivým řevem. Ještěr se v ústupu octl na kraji bažiny zrádné, půda se rozvírá měkká, do které zapadá těžce 90 v posledním rozmachu síly, palcátem raněn, soupeře zasáhnuv tlapou, v bahno ho strhuje s sebou. *
Statisíce let již prchlo. Tam, kde byl prales a moře, úrodné kraje se pestří. Vzkvétají obytné domy, lidé se hemží. Klopotí kutací stroje, v hlubinách ryjí, na povrch země by vznesly bohatství uhlí. V šachtách, slyš, kladiva duní; havíři ve znoji tváří, rampouchy černého prachu na zvlhlých vousech, v podzemí pro lidstvo lámou démanty černé. *
Nemluví prales již vůkol?! Neslyšet hovoru kladiv v hlubinách zemských?! *
Ztmělo se zcela. Na prknech podlahy síně uvadl odlesk. Zdá se mi: právě že v kamnech doháral oheň..oheň... 91