OTEVŘENÉ OKNO

Emanuel Lešehrad

OTEVŘENÉ OKNO
Když se na život dívám, se vším v obdivu splývám. Jako bych kvetl se stromem, jako bych vzduch byl nad domem, oknem jsem v každé budově a lačné srdce hladově se sytí velkoměstem. Ulice, mosty potají v mozku mém se sbíhají, jsem středem všeho, co žitím víří a bytost má se mocně šíří, až posléz nevím, čím již jsem, zda městem nebo člověkem. *
Když se pozdě po západu znaven na lože k snům kladu, celé město dřímá ve mně jako dítě v loktech Země. 173