VLÁDKYNI NOCI

VLÁDKYNI NOCI
Kněžno blouznivých pěvců, pravěká Noci, klidné zrcadlo snění, vřídlo opojných slastí, tajemství moře! Z tvého lůna se prýští spánku léčivý pramen, ve tvých šlépějích rostou duchové květy. Děti bojí se tebe, budíš úzkost a bázeň, ve tvých nezvěstných skrýších vklety přízraky bájek, vědmy, běsové, strigy, larvy, upíři, zmoci, ztajené síly, záhadné prvky. Čárné přeludy spřádáš z vláken mrákotných temnot, jimiž přikrýváš zemi. Tvoje panství je vesmír, tvoje kouzlo je měsíc oblažující. 14 Těšíš vězně v jich celách, líbáš nevěstek těla, vhlížíš do svatyň panen, svádíš milence v náruč vzplanulé vášně, vcházíš k boháčům, k nuzným, miluješ všechny. Chrámu stvoření kněžko, sílo pradávných magů, již ti pálili k poctě zrna kadidel vzácných. Ženo odešlých bohů, žhavá i něžná, která otvíráš brány prokletých rájů. Z košů bezedných sypeš skvoucí duhové hvězdy; když pak Jitro se blíží, snímáš mušelín přítmí, rosíš slzami květy, vonné, kolibří světy. 15 Nádherná Noci, která v klíně v sen hýčkáš rozkošnou Zemi, chci tě milovat vděčně jako dítě svou matku. 16