ZEMI

ZEMI
Planeto skvoucí, jež mne zrodila’s, bohyně, která tančíš nezměrnem, pramáti! země! hvězdo vznešená! Myšlenko zářná, hymno věčnosti, živící tvorstvo mlékem prsů svých, dmoucích se zdravě v bouřném nadšení. Velebná matko vodstev, pohoří, rodičko, slávo lidských životů, které v svém klíně chováš žárlivě. Velehor paží k srdci přivíjíš všemocná města, skromné dědiny, pralesy, sady, moře, jezera. Skřivana trylky plesáš v oblacích, hukoty strojů tebou dýchají, blankytem tmíš se, záříš temnotou. Učencům dáváš chtivě nahlédat do tajných desek věčných zákonů, které v ně ryla ruka pravěká! Básníkům ladíš k zpěvům varyta, štětci dáš mluvit, dlátu, nástrojům, na hvězdy vznášíš světel zázraky! 5 Prorokům vléváš sílu vnuknutí, rozžíháš víru v srdcích oddaných, po Pravdě touhu, božství jediném! Bezměrná lásko, rodná planeto, kolébko věčná, hrobe kvetoucí, obroditelko smírná Adama! Před tebou není dobra, zlovůle, všecko je nutnost, zákon, účelnost, neobsáhnutý vývoj pralátky. Nádherná růže z lučin etherných, oteckým zrakem slunce líbaná, stříbrné luny sestro milostná. Květná číš’ srdce vděkem přetéká, zázrakům tvým se cudně otvírá, podobna svlačci slunce chtivému. Za huku varhan korun pralesních, v sabatu moří smrští vzedmutých za hřmění sopek ze snů procitlých, z oblačných hrotů věčných ledovců plápolným zpěvem tebe velebím: Pramáti, země, hvězdo vznešená!! 6