ŽIVOTU
Živote bohatý, skvoucí:
V oblačných radostech světských,
které nás úsměvy blaží,
v žíravých mukách a strastech
klopotné vezdejší pouti,
v opojném vzrušení lásky
nebesa otvírající,
v šumění křídel, jež básník
rozpíná opojně vzrušen
za zvuků sférické harfy,
v úrodných pochybách ducha
teskného občasným zmatkem,
v účelné únavě těla
pod tíží polibku tvého,
v úmrtích, z nichž opět vzchází
nezmarná naděje v život,
žehnám ti za sladké věno:
smyslovou schopnost.
V lijavci výtrysků květů
ze země vyvěrajících,
v barevném světélkování
klidného hvězdného moře,
v zázracích přírodních zjevů
plnících nadšením nitra,
32
v bludišti mistrovských skulptur,
obrazů všech dob a věků,
v čarovném jiskření pleti
vnadného ženského těla,
v pohledu objímajícím
města a hory a vodstva,
bídu a bohatství lidské,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru zraku!
Živote vševládný, mocný:
V chaosu vichřice zvuků,
v jediný vyznívajících
úchvatný, velebný chorál,
v poplaších válečné vřavy,
v houslovém andante ptačím,
v přednesu hudebních skladeb,
v hukotu neznavných strojů,
v živelné vesmíru hudbě,
která nás protéká, pojí,
mluví k nám tajemným retem
neslyšnou, nadhmotnou řečí,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru sluchu!
V upřímném objetí hmoty
přečasto tvrdé a drsné,
33
v boji, jejž nabízíš tvorům
hladovým doteků věcí,
v závratné hostině těla
milencem dotýkaného,
v nevinném laskání děcka,
matka jež na klíně hýčká,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru hmatu!
Živote zázračný, světlý:
V lahodném přílivu vůní,
kterými z jara a v létě
zaléváš kytici zemskou,
v proudění rozkladných pachů,
které zas v proměnách skrytých
mění se v oceán vůní,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru čichu!
V hojnosti pokrmů zemských,
jimiž dar ducha nám zkvétá,
v nápojů zázračné síle,
těly jež účinně proudí,
v požitku dráždidel svůdných
nervů tkáň rozchvívajících,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru chuti!
34
Živote vysoký, slavný:
přese vše překážky bytí,
kterými zdobíš nám cesty,
přes prohry, osud jež chystá,
k novým by vzpružil nás činům,
přes krutou bídu, jež bývá
nejčistším řečištěm krásy,
přese vše zoufalství plané,
k němuž jsou dohnáni lidé,
aby tím poznali spíše
ovoce lásky tvé věčné,
žehnám ti za sladké věno:
dar lidských smyslů!
35