BUDOUCÍM VĚKŮM
Chtěl bych ti zapěti píseň, člověče budoucích věků,
chtěl bych vám zapěti píseň, budovy příštího světa,
upřímnou bratrskou píseň,
v které bych prohýřil srdce!...
Vidím vás, obrovská města, soustředná, jiná než dneska:
rozsáhlé architektury, prostorné, vzdušné a hrdé,
mohutné sloupy, jež nesou k výšinám světelné báně,
visuté mosty, jež klidně nad ulic křížením pnou se,
které se trvale hemží barevným národem lidí,
vzduchové vagony, mraky, poslušny vůdců, jež brázdí.
Vidím vás, dělníci božští, práce vy oddaní kněží,
v rovnosti, bratrství slunném ruce si podávající,
na troskách tradicí dávných vztyčivší volnosti prapor,
pějící kolozpěv míru, vítězství lidského ducha.
Vidím vás, umělci příští, dospěvší vrcholu slávy,
básníci osvětné doby, estheti, pokroku věštci,
nového ryzího žití, života míru a činu,
v kterém je souladem všechno, krásou a vědomím síly.
Vidím vás, učenci, šťastné výsledky plodné své práce,
řídící koloběh planet, vesmíru zákonů znalé,
proroci jasného boha, Přírody očistné, věčné,
nádhery života, smrti nadšení vykladatelé.
52
Vidím vás, budoucí ženy, vědomé rovnosti rodu,
po boku činných svých mužů,
hotové k zápasům žití,
zdárné a rozumné matky,
zhostěné předsudků lichých,
znající význam a účel člověka, kterého rodí.
Vidím vás, potomní lidé, všemocné zástupy lidské,
zářící v rozkvětu síly na výši pokroku světa,
v práci jen vidící dobro, metu a poslání kladné...
Cítím vás, budoucí bratři,
blízko, tak blízko svým prsům,
cítím tluk bezčetných srdcí, dosavad nenarozených,
tisknu vás všecky v svou náruč,
vroucně vás na čela líbám,
nezkrotnou radostí třeštím,
k závrati vámi se zpíjím.
Budoucí bratři mí drazí,
ve vás a s vámi já splývám,
s vámi já budu kdys žíti,
ve vás snad, ve vašem světě,
cítím to v nejhlubším nitru,
vím, že jsem tady a budu
v přeměně stálé, dnes mužem,
zítra snad v podobě jiné.
53
Možná, že bude to rudá důvěrně vonící růže,
která se kteréhos’ jitra rozžehne v květnici jara,
možná, že bude to žena, důstojná nového věku,
možná, že bude to skřivan,
slavíci trylkem svým zemi,
možná, že bude to skyva, určená hladovým lidem,
kteří v ní najdou svůj úsměv,
skromného zachránce žití,
možná, že bude to vzácný broušený chrysolit zářný
v prstenu mladého muže, kterého potěší leskem.
Budoucí bratři mí krásní, milí a božští mí bratři,
po vás jsem stravován touhou,
po vás své rozpínám paže,
otázek plný a lásky, lačný a v nedočkavosti:
na shledanou!
54