HUDBA SVĚTA

Emanuel Lešehrad

HUDBA SVĚTA
Ó touho, ó nesmírná touho Všelidstvo objat chtít, zlíbat! – Zázraku lidského ducha! Kteréhos dne jsem se zbudil, jakoby poznovu zrozen, pojednou kol sebe všechno uzřel jsem v slnivém jasu, prozřel jsem v zamhlené dálky, vesmírným obdařen zorem, cítil jsem rozpínat křídla, složená v dřímotě v prsou. Ohromný zářící kotli, život v němž klokotá, kypí, světe, můj plamenný květe, kdo může vyjádřit rozkoš, kterou nám pohledy zlatíš, kdo může vyjádřit bolest, kterou nám ocelíš ducha? Touho, ó nesmírná touho vykonat hrdinné činy! Nejvyšší pohoří země stroji bych provrtat toužil, průplavy chtěl bych zem’ celou 57 zbrázditi pro loďstvo světa, řítit se aeroplány k zvědavým bratrským hvězdám! Vroucí, ó kypící žití, v závratných vlnách tvých, varu, bouřícím vášněmi, chtěním, poznávám ryzí tvou krásu, plnost tvá, hrdost a sláva v lidských se zjevuje činech, v osvětných činech! Ó světe! Orchestrem procitlých živlů chtěl bych tvé oslavit jméno, kapelník vířících barev, zpíjet se sférickou hudbou soustředných slunečních soustav, při které hvězdy se rodí, úrodné budoucí světy s embryi životů příštích, při které opakuje se od věků v prostorách Věčna tvoření zázrak! 58

Básně v knize Člověk a země: