EVROPAN
Jsem Evropan.
Hudba měst v sluch mi zvučí.
Ulice září mně v očích.
Má krev je hluboká, prudká jak řeka.
Bujím mezi budovami
jako kapraď mezi buky,
koupám se v moři
mezí kotvícím loďstvem,
stavím chrámy ve všech evropských městech,
mířím letadlem k balkánským vrchům
a slyším zpívat bulharské ženy
při sklizni růží.
Jsem skvělý jak Pantheon.
Řečnil jsem k vzbouřencům v Bessarabii.
Byl jsem popraven v Rusku,
ožil jsem ve vynálezech vědců a bláznů.
Z Gronska jsem rozběh’ se do Barcelony
a cesta má byla vítěznou poutí.
Skandinavie ověnčila mne fjordy,
Švýcary překvapily mne ledovců věncem,
Francie Eifelku uštědřila mi,
Italie mi nabídla museí skvosty.
35
Však Španělsko mne uctilo vášní svých žen
a plamenným vínem.
Jsem Evropan:
Přišel jsem s Evropou v báječné době,
kdy vynořila se na božském býku z pramoře světa
a octla se na žírné, plovoucí souši.
Ssál jsem mléko jejího prsu,
jedl ovoce jejích úrodných rukou,
mohutněl jejími stavbami,
trpěl a dozrával v jejích převratech, bojích,
oženil jsem se s jejím duchem,
zplodil s ní nadějný národ;
s všemi Evropany jsem pokrevně spřízněn.
Umírám a znova se rodím
v možnostech, které skýtá,
zářím jejím uměním, průmyslem, vědou,
zpívám o její osvětě, moci,
čekaje, až se naplní osud
a Evropa zmizí zas v moři,
z něhož v pradávnu vzešla.
Jsem její mytus
36