Slepý Lazárek.

Vojtěch Lešetický

Slepý Lazárek.
Sedí hošík na kameni, Holčinka ho obouvá, „Hačej pěkně, zlato moje!“ Líbezně mu domlouvá. „„Čí to hošík, holka hodná? Pověz, strážný andílku, Kde má máteř, kde má otce, Kde má malou postýlku?““ „Matička – ach drahý pane, Spinká v malém domečku – Beze oken, beze dveří – Tamhle na tom kopečku; Tatíček? – o drahý pane! Nikdy jsem ho neznala, Stařenka, že pán to hodný, Jedenkrát mi šeptala; 16 Postýlku já u stařenky Ráno, večer kolíbám, A se dosti den celičký Slepých oček nalíbám. Ano hleďte, kterak chudě Mučí bídná slepota, Den mu nocí, noc mu dnem je, Všude čirá temnota!“ 17