Pokáraný pych.

Pokáraný pych.
Na zeleném na palouce, Ve slaměném ve klobouce Z rána, v pěkném jarním čase, Klučík stádo husí pase; Blíže něho dědeček Mladých volků páreček. „SlyšteSlyšte, děde, děde starý! Popatřte mi na husary, Doskočím si pro chlebíček, Pak vás pozvu na krajíček; Vy zas, suchý skotáku, Mne na šňupec tabáku!“ 41 Stařec kyvne a kluk skokem Už je kdesi za potokem. „Bože! Bože!“ stařec vzdychne, „Jak to vždycky k srdci pichne, Když tak mladý nezveda Hubu na mne pozvedá!“ Kluk se vrátil: „DědeDěde, náte, Ať si chlebem pochutnáte!“ Děd si vzal, a však o divy! Na zem se zlomené skyvy Žába černá upadá – Kluk se za břich popadá. „Kýž tě, kopo nezvedená, Zem pohltí rozpeklená!“ Tak ubohý stařec klne; Ale břicho chlebem plné Kolem starce hopcuje, Hlavu lysou zlehčuje. 42 Už i bičík zvedna k ráně, „Dám ti“,ti,“ vece, „na chrámpáně!“ Tu však země povoluje, A než kluk ten zaběduje, Žhavou tlamu rozdřela A nezvedu požřela. 43