VLÁDNOUCÍ, jenž rozkazem světla,

Otokar Březina

VLÁDNOUCÍ, jenž rozkazem světla, VLÁDNOUCÍ, jenž rozkazem světla,
 vyslal jsi nesčetné dni a nesčetné noci, zamyšlené tajemstvími, jako služebníky své před sebou, by přijaly duše tvé v tisíci světech a vedly je k tobě! Hlase, jenž zazníváš klenbami věků, nebezpečnými bouřemi světla, tmy vodopády, ve všudypřítomném mlčení smrti, jež pokrývá zemi, bezvětří tvého žhavého pásma rovníkového, a každému kroku dává ozvěnu v nekonečnosti! Ať omyji oči své, nemocné soumrakem, na výši tvých hor, z jichž temen se valí prameny šumící písněmi nesmrtelnými! Do větrů touhy, jež staletí proudí, z nesčetných duší, z krvavých nocí našeho pólu k rovníku tvému, strhni má křídla! [5] Ať vzrostou v šířce tvých magických temnot, paprsků vějíř, široká od světa k světu, jemná a silná, by směla se opřít do tvých nejčistčích světel, a údery stoupání svého odrazit vlny mé písně, a passáty výší hnáti je k zemi! V extasi lásky chci zpívati bratrským duším, že není bolestí větších, nežli jsou ztracená vítězství jejich, že není radostí větších, nežli je opojení zraku věčností sesíleného! [6]
Básně v knize Větry od pólů:
  1. VLÁDNOUCÍ, jenž rozkazem světla,
  2. KRÁLOVNA NADĚJÍ.
  3. MUČENÍCI.
  4. KDE JSEM UŽ SLYŠEL?...
  5. MODLITBA ZA NEPŘÁTELE.
  6. ÚSMĚV ŽIVOTA.
  7. ŠŤASTNÍ.
  8. NOCI!
  9. BRATRSTVÍ VĚŘÍCÍCH.
  10. POLEDNÍ ZRÁNÍ.
  11. POHYB NĚMÝCH ÚST.
  12. MĚSTO.
  13. BOUŘE.
  14. PÍSEŇ O SLUNCI, ZEMI, VODÁCH A TAJEMSTVÍ OHNĚ.
  15. MAGICKÉ PŮLNOCI.
  16. DLOUHO STÁLI...
  17. PŘÍRODA.
  18. LÁSKA.
  19. LETNÍ SLUNOVRAT.
  20. Když z lásky tvé vyšlehnou světelné proudy tvé vůle,