Smrť a láska.

Ludvík Lošťák

Smrť a láska.
Smrť a láska všechno tvorstvo ve svou náruč přitiskne, ba tak tiše se přiblíží, že ni retem nepyskne. A jak smrť nás ve hrob skládá, tak nás láska povznáší, nade hroby s námi spěje, v říši hvězd nás unáší. A jak z hrobů květy pučí, tak zas z lásky polibky, ale nezdobí však hroby –: zdobí zlaté kolíbky. [26]