Své duši.

Ludvík Lošťák

Své duši.
O duše, neteskni a ztiš se, nespílej světu, a všechen žal a touhy své na hrobech vlíbej vzešlému květu! Své city vlíbej též těm květům ubohým, svadlým, a tísně, hoře, bědy své těm listům žlutým, se stromků spadlým! A vše, co v nitru tvém tě hněte, bolí a tísní, to nechť se s květem pohrobním v zelený vavřín zaplete písní! [34]