Rozmarina.

Ludvík Lošťák

Rozmarina.
Ty, věrné lásky obraze, jenž bujíš na přímoří, a nepozbýváš svojí něhy, když kolem tebe bílé sněhy a závěje se tvoří, rci, proč se v zimě zelenáš a jarní vůni máš?! Či chceš dít těm, jež ve svůj vlas si z tebe věnce vijí, že štěstí, které z lásky plyne, ni v mrazu nezahyne a v zimě nepomíjí, že ona ze všech lidských cest tou nejšťastnější jest?! [54] A dále rci, proč na hrobech se urozuješ chladných, proč zelení je věčnou kryješ, a kořeny kol rakve viješ, když v ní již citů žádných? – Či onen mrtvý lásky cit má v tobě dále žít?... 55
Básně v knize Básně:
  1. Prolog.
  2. Píseň válečná.
  3. Na prahu lásky.
  4. Byl máj...
  5. Tvé oko.
  6. O písni...
  7. V jaře.
  8. Píseň hrdinná.
  9. Po všem víru...
  10. Smrť a láska.
  11. O vy oči...
  12. Lípa.
  13. Vše pomíjí...
  14. Nad žitím mým se snesla bouře.
  15. Své duši.
  16. O smrti pojď...
  17. Květ za květem rmutně hyne...
  18. Slunce mládí...
  19. Čas lásky minul...
  20. Z těch snův, jež v podletí jsem snil...
  21. Noční myšlénka.
  22. Přelétaví ptáci.
  23. Podzimní nápěv.
  24. Znělka.
  25. Dub na skále.
  26. Rozmarina.
  27. Všem, jenž trpí.
  28. První květ.
  29. Noc.
  30. Pták zpíval...
  31. Různé cesty.
  32. Nad uvadlým listem.
  33. Život.
  34. Nad spícím dítětem.
  35. Jaro.
  36. Na poušti.
  37. Bohu.
  38. Za starým rokem.
  39. Na hřbitově.
  40. Přírodě.
  41. Nad hrobem otevřeným.
  42. Srdce.
  43. Nad rakví.
  44. Nad mrtvolou.
  45. Čas.