První květ.

Ludvík Lošťák

První květ.
Ty’s vložila v mou ruku květ, květ bílý tak jak čelo Tvé a vonný jak Tvé rety; já vzal jej, usmál jsem se jemně, však v srdci zabouřil cit temně: Pozdě – pozdě! A rozloučiv se s Tebou pak a v polích bloudě sám a sám jal dumy jsem se spřádat; o lásce snil jsem, o svém žití, však v srdci počlo vichrem zníti: Pozdě – pozdě! [58]