Jaro.

Ludvík Lošťák

Jaro.
Ty dobo písní, snův a lásky, jež z neznáma k nám přilétáš, rci, proč tak brzy z našich krajin v neznámý svět se opět dáš? proč opouštíš to nitro chudé, v němž bez tebe jen věčný smutek bude?! O rci mně jen, proč se rtů tvojích na všechno klesá bílý květ, když v brzkém čase z květu všeho jen zbude smutná, mrtvá snět? Proč budíš z nitra lásky vzdechy, když srdce pak je věčně bez útěchy?! [69] Však marně myslit, marně ptát se, skutečnost slova nezmění, zpět nepřivábí prchlé doby, neztiší srdce rozchvění, – a proč si jarem trpčit chvíle? – Vždyť, jako květ, jsou také sněhy bílé!... 70
Básně v knize Básně:
  1. Prolog.
  2. Píseň válečná.
  3. Na prahu lásky.
  4. Byl máj...
  5. Tvé oko.
  6. O písni...
  7. V jaře.
  8. Píseň hrdinná.
  9. Po všem víru...
  10. Smrť a láska.
  11. O vy oči...
  12. Lípa.
  13. Vše pomíjí...
  14. Nad žitím mým se snesla bouře.
  15. Své duši.
  16. O smrti pojď...
  17. Květ za květem rmutně hyne...
  18. Slunce mládí...
  19. Čas lásky minul...
  20. Z těch snův, jež v podletí jsem snil...
  21. Noční myšlénka.
  22. Přelétaví ptáci.
  23. Podzimní nápěv.
  24. Znělka.
  25. Dub na skále.
  26. Rozmarina.
  27. Všem, jenž trpí.
  28. První květ.
  29. Noc.
  30. Pták zpíval...
  31. Různé cesty.
  32. Nad uvadlým listem.
  33. Život.
  34. Nad spícím dítětem.
  35. Jaro.
  36. Na poušti.
  37. Bohu.
  38. Za starým rokem.
  39. Na hřbitově.
  40. Přírodě.
  41. Nad hrobem otevřeným.
  42. Srdce.
  43. Nad rakví.
  44. Nad mrtvolou.
  45. Čas.