VERŠE VÁCLAVOVI.

VERŠE VÁCLAVOVI.
Tvůj život, bratře, klidné řece podobá se, jež zelenými údolími plyne tiše, Tys duši svou zasvětil nevadnoucí Kráse, a kudy jdeš, tu Země bratrstvím a láskou dýše. Sen o Bratrství snívali jsme často spolu, neb vichřicí se kol nás neslo Utrpení, my nahlédli jsme do propasti lidských bolů a ptali se, proč Soucitu víc mezi lidmi není? My svorně kráčeli jsme sráznou cestou žití, Tvá jasná duše na mém nebi hvězdou byla, Tvé LIDSKÉ CÍTĚNÍ já cenil nad slávu a vavříny a kvítí, neb vše když v žití duši zklamalo, Tvá láska vždy mně zbyla... Čím Tys byl mně, a čím já Tobě, bratře milý, to cítí pouze duše má, a duše Tvoje; – my věrně spolu jdeme k vznešenému cíli, a s úsměvem a klidem dáváme se s nepřáteli v boje... 61 Můj život mořem vzedmutým se Časem valí, Tvůj život, bratře, klidné řece podobá se, však duše naše spojeny jsou výsostnými ideály: my životy své zasvětili Vznešenu a nehynoucí Kráse – – 62