CESTA K SLUNCI.

Ludvík Lošťák

CESTA K SLUNCI.
Za válečných zbraní třesku vesmírem jsem orlem letěl, za ohnivých nebes blesků širým světem jsem se nes. Duše moje k Slunci spěla, do neznámých krajin cizích, křídla má však krvácela, když jsem letěl k cílům svým. Nespočetné hrubé davy zatínaly svoje pěsti, za šílené nízké vřavy proklínaly Písně mé! K oblakům smích davu nes se, když jsem letěl světa plání, hrubá slova hrubých lidí chtěla zranit Písně mé. 68 Já však přímo letěl směle k svému Slunci dalekému, jasná hvězda na mém čele protínala mračen říš... A tak spěl jsem světa plání, ve svět Snův a v říši Krásna, bez slz, pláče, naříkání vyzpíval jsem Písně své. – Za válečných zbraní třesku vesmírem jsem orlem letěl, za ohnivých nebes blesků doletuji cílů svých! – – 69