VAVŘÍNOVÝ VĚNEC.

VAVŘÍNOVÝ VĚNEC.
Na zelených mořských vlnách, vavřínový věnec zřel jsem, vavřínový věnec krásný po zelených vlnách plul. A za věncem vavřínovým nepřehledné množství rukou, bílých rukou, čistých rukou, dychtivě se vztahuje. Vavřínový věnec svěží nese se kams do daleka, rozčeřené vlny mořské do daleka spějí s ním. Bílé ruce za vavřínem do neznáma rychle spějí, v mořských vlnách bílé ruce bojují a zápasí. 76 Lidské ruce křečovitě po vavřínu vztahují se, ale věnec vavřínový bílým rukoum uniká. Vichřice svým velkým dechem ve tvář duje mořským vlnám, mořské vlny jako ptáci letí s věncem do dálky. Mořské vlny dravě letí s vavřínovým čarným věncem, žádostivé lidské ruce svádí o něj lítý boj. Bijí se a vraždí ruce, zkrvácené mají dlaně, červená krev barví vlny, vlny modrozelené. Zkrvácené lidské ruce v křečích schvátit vavřín touží, jako dravci za kořistí tisíce se žene jich. Nespočetné řady rukou z moře prsty vynořuje, statisíce mrtvých rukou na dno klesá zhoubných vln. 77 Miliony lidských rukou, bojujících, zápasících, dostihnout chce vavřín Slávy, vavřín věčně zelený. Miliony lidských rukou, zápasících, zkrvácených, v záři slunce večerního na smrt vede lítý boj... Věnec Slávy vavřínový uniká však, mizí rychle, – mizí... mizí za obzorem, v záři slunce krvavé – – – 78