BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ.

BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ.
O písni duše mé, o Písni předrahá, nás stihla doba neblahá! Nás stihla doba tak hořká, plna bolu, neb vše nám svadlo, uschnulo, a Země nechala nás spolu, by vykopali jsme si hrob! Hrob máme sobě, Písni má, hrob vykopat, v něm věčně snít a věčně lkát! Lkát máme s lunou, když s hvězdnou říší vzejde, když listí svadne, opadá, když s hrobu tráva sejde, když sníh svůj prostře bílý šat. 49 O Písni jediná, my máme spolu lkát, my z hrobů máme život ssát! My máme z hrobů květ mrtvý budit k žití, a slzou rosit mrtvých sad, a líbat svadlé kvítí, by v něm zas život zkvet... O Písni duše mé, ó Písni předrahá, nás stihla doba neblahá! Nám skytly málo dnův zářivých a slunných světy, neb nenašli jsme soucitu, jen tiché hrobní květy nám skytly rosy, daly pel... Nuž, Písni tajemná, pojď se mnou, půjdem lkát, pojď se mnou z hrobu rosu ssát, pojď dáme S Bohem všem lidem, světu, bolu, neb vše nám svadlo, uschnulo! – O pojď, ať klesnem spolu ve věčně věkův němý hrob! – – – 50