* * *

Josef Svatopluk Machar

* * *
Na černé sněti před oknem mým se osamělý hnědý lístek kývá; po střechách vleče se plazivý dým a vlhká mlha na ně shora splývá. Den přijde z rána bědný, nevítaný, jak plachý žebrák v líc ti pohlíží – a nepovšimnut, v cosi zadumaný, se k podvečeru do tmy odplíží. To není nuda, jak to jindy bylo, mrazivá zoufalost lehá v duši, v zrak... to slunce se tak nějak vytratilo, a člověk neví, kdy, a neví, jak. 83